struska, -y ž. (2. mn. -sek) 1. odpadky při tavení rud; tuhé zbytky paliva po spálení: žár vypouštěné strusky; popáleniny žhavou struskou; – uhelná s.; chodníček posypaný struskou (John) škvárou; přen. kniž. z její krásy zbyla pouhá s. (Sum.); geol. sopečné strusky spečené sopečné vyvřeliny; hut. vysokopecní, martinská, granulovaná, olovářská s.; Thomasova s. 2. tech. (při svařování) látka vznikající z obalu elektrody n. z tavidla, chránicí roztavený kov před vnějšími vlivy 3. zeměd. senné strusky odrolené nejjemnější části lučního sena 4. zool. beznohá larva někt. much