stupeň, -pně m. 1. (poněk. zast. a řidč. stupen, -u m., 6. j. -u, Svět., Pfleg., stupeň, -pně ž., Jir.) výstupek (zprav. s vodorovnou a svislou plochou) převyšující sousední rovinu; často jeden z šikmé řady takových výstupků; kniž. schod 1: vystoupit na nejvyšší s. vítězů; stupně trůnu; budova s mramorovými stupni před vchodem; u prostředního ze tří oken stál na stupni šicí stolek (Svět.) pódiu; ženy sedí na stupních domů (Mach.) na schodech; brát tři stupně najednou (Olb.) schody; zast. stupně kočáru (Havl.) stupátka; přen. klesat ze stupně k stupni (Herb.) postupně; stav. schodišťový s.; zeměp. plošina s jednostranným strmým svahem, kt. ji odděluje od plošiny nižší: terénní s.; horn. schod vytvořený při povrchovém dobývání; vod. s. ve dně řeky k zmenšení spádu dna; bot. vegetační s. výškově vymezené vegetační pásmo: vegetační s. horský, alpínský 2. část, oddíl něj. posloupně n. hierarchicky členěného celku, řady ap.: první s. žebříku příčel 1; – s. příbuzenství; národní výbory všech stupňů; postup do vyššího stupně služného stupnice; (dř.) školy všech tří stupňů; učit na druhém, třetím stupni; stupně pravdy (Havl.); med. popáleniny prvního, drnhého stupně; raket. stupně rakety samostatné raketové jednotky na sebe navazující a sloužící k dosažení větších rychlostí: první, poslední s.; jaz. ablautový s. samohláska, kt. střídá jinou při ablautu 3. úsek v průběhu něj. děje; etapa 1, fáze, stadium: jednotlivé stupně vývoje; vyspělý s. společenského řádu; imperialismus, poslední s. ve vývoji kapitalismu; stupně lidského věku; vysoký s. těhotenství; geol. soubor hornin (zprav. jejich vrstev) časově odpovídající geologickému věku: středomořský s. meridián; norický s. 4. míra 1 braná za základ hodnocení; úroveň; čast. míra vůbec: stavět vědomosti obou žáků na stejný s.; – vysoký s. výkonnosti; nízký s. pracovní morálky; měl tuberkulózu v nejvyšším stupni; s. únavy; nejvyšší s. vzdělanosti; být rozzloben na nejvyšší s. nejvýš; jaz. kategorie, kterou se u příd. jmen n. příslovcí vyjadřuje při srovnání míra vlastnosti: první, druhý, třetí s. pozitiv, komparativ, superlativ; chem. s. reakce; s. kyselosti; s. tvrdosti vody; piv. váhové procento extraktu původní nezkvašené mladiny; mat. s. rovnice její určení nejvyšším mocnitelem neznámé; rovnice prvního, druhého stupně; člen druhého, čtvrtého, nultého stupně; s. mnohočlenu největší mocnitel proměnné; sděl. tech. souhrn obvodů v přístroji, kterými se dociluje zvýšení napětí, výkonu ap.: zesilovací s.; nízkofrekvenční, vysokofrekvenční s.; tech. rychlostní s.; voj. s. bojové pohotovosti; s. utajení; velitelský s.; s. zamoření; práv. soud prvního, druhého stupně první, druhé instance †5. hodnost 1: s. doktora veškerých práv (Havl.) gradus; studoval filosofii, dosáhl mistrovského stupně (Bass) 6. dílec na teploměru n. na jiné stupnici jako jednotka míry (zn. °): teplota místnosti stoupla o dva stupně; barometr klesl o několik stupňů; otočit (se) o 180°, přen. změnit názor v opačné mínění; fyz. teplotní s., s. teplotního rozdílu; hud. místo, jež přísluší tónu ve stupnici vzhledem k tónu základnímu; geom. úhlový s. jednotka míry pro úhel; obloukový s. oblouk kružnice příslušný středovému úhlu velikosti jednoho úhlového stupně; zeměp. s. délkový, s. zeměpisné délky 360. díl rovnoběžky; s. šířkový, s. zeměpisné šířky 360. díl poledníku; zdrob. stupínek, stupníček, stupének, stupánek v. t.