stupnice, -e ž. 1. měřítko se stupni hodnot měřené veličiny, zprav. jako součást přístroje: fyz., tech. s. teploměru, barometru; s. měřicích přístrojů; sděl. tech. s. rozhlasového přijímače (se jmény vysílacích stanic n. s délkou vln); voj. dálková s.; s. zaměřovače; s. hledí 2. uzavřená řada hodnot urč. druhu (n. jejich označení) od nejnižší k nejvyšší ap. (n. naopak): klasifikační s., s. známek; platová s.; společenská s.; citová s.; fyz. teplotní s. Celsiova, Réaumurova, Fahrenheitova; mat. s. logaritmická, úhloměrná; hud. řada tónů různé výšky jdoucích po sobě od daného základního tónu k oktávě: s. diatonická, dur, moll; s. církevní; s. chromatická, exotická; odb. s. barev, tónová s. soustava barevných odstínů; úč. sloupek položek postupně zapisovaných a zůstatků běžně zjišťovaných; tabulka pro výpočet úroků v běžném účtě od splatnosti jedné položky ke druhé; ekon. mzdová, tarifní s.; veř. spr. poplatková s.; miner. s. tvrdosti 3. stav. vodorovná část stupně: s. schodu; s. obrubníku; → zdrob. k 1, 2 stupnička, -y ž.