stvůra, -y ž. 1. někdo, něco nestvůrného, zrůdného; zrůda, netvor 1, nestvůra, obluda 1: stvůry ďáblů v pohádkách; gotické vytesané stvůry chrličů na střechách; bájné dračí hlavy a stvůry (Vrchl.); nemoc jak černá s. (E. Jel.) 2. hanl. bezcharakterní, zlo působící člověk; kreatura 2: nacistické, gestapácké stvůry; carismus a jeho prodajné stvůry (Staš.); bestiální s. (Gottw.); usadit na odpovědném místě stvůru naprosto neschopnou (Dyk) †3. expr. výtvor: stvůry nedospělého umělce (Čel.); kdo tvořil, za svou odpovídá stvůru (Dyk); stvůry obraznosti (Vrchl.); → expr. zdrob. k 3, 2 stvůrka, -y ž.: díval se na takovou stvůrku (střevíce) pohrdlivě (Preis.); – ty stvůrko malá (Krásn.)