stydlivý, řidč. stydlavý příd. takový, kt. projevuje stud (ve význ. 2); nesmělý 1, ostýchavý, plachý 2: s-é dítě; skromný, až s.; byl nějak s-avý a řečí nenadělal (Jir.); s-á dívka, nevěsta cudná; s. pohled; s. úsměv; s-á povaha; přen. s-ivý polosvit (Staš.) projevující se jen v malé míře, nedůrazně; bot. citlivka s-ivá sklápějící při doteku listy; → přísl. stydlivě, řidč. stydlavě: s. ukrývat nahotu; s. klopit oči; s-avě se zardívat (Rais); přen. výkřiky s-avě zmírají (Maj.); → podst. stydlivost, řidč. stydlavost, -i ž. stud 2: panenská s.