styk, -u m. (6. mn. -cích) 1. uskutečňování vzájemného vztahu; spojení 4, řidč. 2: písemný s.; důvěrný, přátelský s.; jazyk, prostředek styku lidí ve společnosti; s. poslanců s voliči; přijít s někým, něčím do styku; navázat, přerušit styky s někým; být s někým ve stálém (těsném) styku kontaktu; vejít, dostat se s někým do styku (kniž. ve styk); udržovat s někým s.; společenské, literární styky; mezinárodní, diplomatické styky; obchodní styky; mít styky (hovor.) známosti, konexe; pohlavní s. soulož, souložení; – mezinárodní letecký s. komunikace; práv. malý pohraniční s.; peněž., obch. způsob, jakým se uskutečňuje spojení mezi stranami: peněžní s.; platební styky mezi státy; fakturní, finanční, úvěrový s.; s. za hotové; zúčtovací s.; tech. spoj, spojení: svařovaný, nýtovaný s.; s. stěn nosníku; (v truhlářství) spojení, spojování desek bez klížení: s. na pero a drážku; elektr. stav, kdy se vodivé části stýkají 2. místo, kde se něco stýká (ve význ. 2): geol. plocha, kde se spojují dvě vrstvy na sobě n. vedle sebe ležící; voj. místo, kde na sebe navazují bojové sestavy sousedních jednotek; tech. dotyk: s. kladky s vačkou