styl (dř. ps. též stil) (zast. ob. a slang. štyl Lier, štýl Herrm.), -u m. (6. j. -u) (z lat.) sloh 1. celkový ráz, způsob, utvářenost: to patří k jeho životnímu stylu osobitým způsobům, mravům; pracovní s.; přizpůsobit se stylu někoho jednání, chování; to je zcela v jeho stylu; politikové vyššího stylu (Sova) způsobu jednání, rozhledu 2. (v umění, zvl. archit. a hud.) výběr a způsob užívání uměleckých prostředků a postupů typický, charakteristický pro urč. dobu, společnost, pro urč. uměl. směr, pro urč. tvůrce n. dílo a organizace utváření konkrétního díla; způsob výběru, užívání něj. prostředků, prvků při provádění díla n. výkonu (i neuměleckého): budova v moderním stylu; pokoj ve starém stylu; malířský s.; hrál starším stylem houslovým (Čap.-Ch.); archit., výtv. s. románský, gotický, renesanční, barokní; florentský, benátský s.; hud. klasický, romantický s.; komorní s.; – sport. běžecký, plavecký s.; skokanský s.; motýlkový s. plavců; nůžkový s. při skoku vysokém; šachista pozičního stylu; zápas ve volném stylu 3. výběr a způsob využití jazykových prostředků a postupů typický, charakteristický pro urč. funkci, situaci a formu (ústní n. písemnou) n. pro urč. jedince; způsob organizace urč. jazykového projevu, urč. díla ap.: psát prostým stylem; těžkopádný úřední s.; – s. projevu, přednášky, vyhlášky, dopisu, telegramu; s. básnické skladby; románový s.; – působivost, průhlednost, složitost stylu; jaz. jazykový s.; funkční s.; styly spisovného jazyka; hovorový, pracovní, odborný, vědecký, publicistický, umělecký s.; s. projevů mluvených, psaných; knižní s.; individuální, subjektivní, objektivní s.; jaz., liter. literární s. (směru, žánru, díla aj.); Čapkův s.; s. Babičky; — stylový příd. k 2, 3; slohový: s. prostředek; s. typ; dobově s-é popisy; s-é rozdíly u tanců; umělecky s-á práce; s. nábytek odpovídající stylu urč. doby; s-é oblečení; s. tanec; – s-á vybroušenost; s. přednes, pořad; s-é podání skladby v duchu díla, myšlenky, celku, jednoty (op. nestylové); s-á jízda (na lyžích, bruslích); jaz. s-á vrstva (funkční); s-á charakteristika (jazykovými prostředky); s-é zabarvení; → přísl. stylově: zř. chovat se s. (Šal.); – s. odvážná stavba; s. řešený pokoj; – dílo s. čisté; jaz. s. neutrální, příznakový (jazykový prostředek); → podst. stylovost, -i ž. kniž.: s. života; – s. stavby; – princip básnické s-i (Šal.)