sušina, -y ž. 1. uschlý, suchý strom; souš II 1; suché větve; roští 2, chrastí: chodit na s-y; kameník je jako s., samá šlacha a kost (Mor.) 2. odb. hmota zbylá po vysušení: s. mléka, sýra; 30% tuku v s-ě (sýra); s. krmiva; s. krevní plazmy; s. vlákniny 3. ž. i m. expr. sušinka 2: tahle s. byl účetní na stavbě (J. Mar.) 4. řidč. suché, vyprahlé místo (op. mokřina 1): tisíc hektarů močálů a sušin †5. suchá země, souš I, pevnina 1: (dostat se) z řeky na s-u (Šmil.); → zdrob. k 1, 2 sušinka v. t.