sud, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. nádoba (obyč. dřevěná) v podobě válce s dvěma kruhovými dny, zprav. uprostřed poněkud vypouklá a stažená obručemi: dřevěný, překližkový, ocelový, hliníkový s.; s. na pivo, od piva; s. s naloženými rybami; s. střelného prachu, přen. ohnisko nebezpečí; vyvalit sudy; je tlustý jako s. velmi; je jako s. velmi najedený; je nalitý jako s. dosyta se napil n. je opilý; byli (ve vlaku ap.) namačkáni jako slanečci v sudě těsně jeden na druhém; páchnout jako s. pivem, alkoholem, být napilý; začít z jiného sudu (čast. soudku), přen. začít mluvit o něčem jiném; válet sudy kutálet se (dětská hra); mladé víno se nehodí do starého sudu (pořek.) (o dvojici nerovné věkem); prázdný s. se nejvíc ozývá (přísloví) hlupák mnoho mluví; piv. ležácký s. 2. stará míra na tekutiny (4, 96 hl) *3. zhrub. tlustý, nemotorný a málo bystrý člověk, bečka 4: mlč, starý sude! (Vrchl.); zdrob. soudek v. t.