sudba, -y ž. (2. mn. -deb) 1. (též *sudbina, -y ž., Podl.) kniž. osud 2, úděl, los 3: zvědět, poznat svou sudbu; zlá s.; nestav se proti sudbě (Havl.); jsem smířen se svou sudbou (Vrchl.) 2. zprav. mn. sudby řidč. životní příběhy, události, děje, osudy: sledovat něčí sudby †3. posudek, soud 6: zlehčit sudbu za nástroj choutek osobních (Durdík) †4. sudička 1: na větvi s. seděla (Zey.)