sukovitý, sukovatý, řidč. sukatý příd. mající mnoho suků (ve význ. 1), plný suků: s-é dřevo; s-á (s-atá Čech aj.) hůl; s-á (sukatá Nohejl) podlaha; přen. kniž. muži s-itých ramen (Maj.) pevných; expr. s-atá ženská (Rais) pevná, nepoddajná; s-itý lid (Rais) tvrdý, drsný; s-ité články a řeči (Hora) drsné, sveřepé; → přísl. sukovitě: s. zestárlý peň; Vašek je s. tvrdý (Bass) jako suk; → podst. sukovitost, sukovatost, řidč. sukatost, -i ž.: s. dřeva; přen. kniž. staví na odiv svou s-itost (Jirát) tvrdost, urputnost; les. sukatost nadměrný počet suků v kmeni, řezivu ap.