sváda, -y ž. (7. j. svádou) (*svád, -u m., 6. j. -u, Zey.) poněk. zast. svár, hádka 1, spor 1, pře 2, rozepře, půtka 2, různice: strhla se s. v hospodě; (Němci) v nějaké krčmě ztropili svádu s několika Čechy (Jir.); jel jemu vstříc a v poli svádu s ním začal (Tomek)