svátek, -tku m. (6. mn. -tcích) 1. den věnovaný oslavě n. památce někoho, něčeho, kdy se dř. zprav. nepracovalo (op. všední, pracovní den): držet, světit s.; vánoční, velikonoční svátky; mariánský s.; o svátcích; přát pěkné svátky; každou neděli a s. se hrálo; byl na svátcích (Dyk); o s. jsme měli husu (zast., Šim.); hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku (Erb.); přen. slavnostní, radostná událost: tvoje návštěva je pro mne svátkem; sjezd byl svátkem celého národa; ust. spoj. jarní (obl. červené) svátky velikonoce; zelené svátky letnice; svátky mrtvých první dva listopadové dny; S. práce, dělnický s. 1. květen; státní s. den uznaný státem vedle neděle jako den pracovního klidu; dř. S. matek; ♦ (pracovalo se) s. nesvátek, pátek jako s. stále; v pátek nebo ve s. kdykoli; hovor. mít s., udělat si s. nepracovat, oslavovat, mít se dobře; expr. dej mi (s tím) s. pokoj; círk. den církevní oslavy někt. události ze života Kristova n. Mariina n. památky někt. světce: s. Narození Páně; s. Nanebevzetí Panny Marie; s. svatého Václava, Cyrila a Metoděje; zasvěcený s. kdy se má věřící podle círk. předpisů zdržovat těžké práce a účastnit bohoslužeb; nezasvěcený s. slavený jen bohoslužbou 2. jmeniny: Josef má s. 19. března; blahopřát někomu k svátku; → expr. zdrob. sváteček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)