svátost, -i ž. 1. círk. posvátný úkon, při kt. se viditelným znamením udílí milost věřícím: sedm s-í; s. křtu, pokání; udílet s-i; (nejsvětější) s. oltářní (v křesťanské liturgii) tělo a krev Kristova proměněné při mši z chleba a vína, eucharistie; neodb. poslední s., s. umírajících svátost posledního pomazání; velebná s. (Něm., Svět. aj.) svátost oltářní (círk.); jednat s někým (něčím) jako se s-í velmi jemně, opatrně, uctivě; obskakovat někoho jako s.; expr. sedmá s. manželství, přen. manželka; kandidáti sedmé s-i; zlobíval svou sedmou s. (Kubín); ust. spoj. tváří se jako uražená s. (Neff) velmi uraženě 2. řidč. posvátný předmět: s. oltářní vysílala záři svého zlata (V. Mrš.) monstrance (círk.); zast. říšské s-i klenoty (ve význ. 1); (průvod) přivážel z Karlštejna říšské s-i (Bass); → zdrob. k 2 svátůstka, svátostka, -y ž. řidč.: s-y u růženců