svázati dok. (1. j. -žu, -ži, rozk. -važ) 1. (co) vázáním spojit: s. přetržený provaz; s. cípy šátku 2. (co) těsně, pevně k sobě spojit (více věcí) tak, aby držely pohromadě, zprav. pomocí něčeho: s. dvě krabice dohromady; všechny sáňky byly svázány lanem; několik řemínkem svázaných knih; s. růže do kytice, dříví do otýpky; žita jsme svázali včera (Rais) dali do snopů; kněz jim svázal ruce, přen. oddal je; přen. co láska sváže, žádný nerozváže 3. (co čím) ovinout, omotat 1 tak, aby to drželo pohromadě; (co do čeho) zavázat, zabalit: provázkem svázaný balíček převázaný; s. kytici stužkou; – s. peřiny do uzlu; ♦ s. všechny ženy do jednoho pytle (Čech); svaž svých pět švestek a jdi (Poláč.) vezmi si své věci 4. (koho, 4. p.; komu co) dát někomu pouta, a tím mu znemožnit volný pohyb; spoutat 1: dal ho s.; s. buřiče do kozelce; už ho vedou svázaného (Havl.); s. někomu nohy, ruce dát mu na ně pouta; s. zvěři běhy; zř. necítil se svázán sliby (Kub.); ♦ ust. spoj. jít jako svázaný pomalu, s nechutí; mít svázaný jazyk mlčet, nebýt schopen řeči; být zavázán k mlčení; s. někomu křídla zabránit mu v rozletu (ve význ. 2) 5. (co) vázáním vytvořit: s. kytici, otýpku; z několika klád svázaný vor 6. (co) opatřit (knihy) vazbou: s. knihu do plátna; dát s. nevázané knihy 7. (co s čím; koho, 4. p.) spojit 5 (vnitřními vztahy); být svázán (s čím, kým) kniž. být v těsném vnitřním vztahu k něčemu, někomu: svázali jsme zájem své strany se zájmem státu (Hora); společný osud je svázal; zrod našeho státu je těsně svázán s Velkou říjnovou socialistickou revolucí (Gottw.); zájem svůj svázal se zájmem královým (Šus.); — ned. svazovati