svéhlavý příd. řídící se při jednání jen svou vůlí, umíněně, tvrdošíjně ji projevující, prosazující; svévolný 1, umíněný, tvrdohlavý, tvrdošíjný: s-é dítě; s. stařec neústupný; expr. jinak to hyl (oslík) s. blázen (Vanč.); – s. úmysl; → přísl. svéhlavě: jednat s.; → podst. svéhlavost, -i ž.: s. rozmazlené dcerušky; svéhlavec, -vce m. svéhlavý člověk: neústupný s.; svéhlavička, -y ž. (2. mn. -ček) expr. svéhlavá dívka, žena: malá s.; zlomit odpor s-y