svíce, -e ž. (2. mn. svící, řidč. svěc, svic) 1. (větší) svíčka 1: vosková s.; rozžehnout svíci, u katafalku zářily s.; chodila jako s. (Rais) zpříma; přen. s. topolů (Merh.); všechny nebes s. (Ner.) hvězdy; ♦ euf. s. mu dohořela dožil, zemřel; zhasla s. jeho života (Baar) 2. ob. expr. svíčka 3: s. pod nosem a ukopnutý palec (Otč.)