svěřenec, -nce m. (svěřenka, -y, řidč. svěřenkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, ž.) kdo je někomu svěřen, zprav. do péče, k výchově, pod ochranu, pod dozor ap.: vychovatel a jeho s-i chráněnci; pečoval dobře o své s-e; doprovázela svou s-ku, s-kyni do tanečních; trenér se svými s-i; vězník byl právě dovedl řadu svých s-ů k práci (Něm.); celým ohněm šlechetného srdce zastával (advokát) svého s-e (Něm.) klienta; přen. kniž. šafářka (měla) mezi svými s-i množství miláčků čtyrnohých i opeřených (Svět.); dojné s-ky (Her.) krávy