svěřiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co komu, čemu) s důvěrou dát, odevzdat do péče, do ochrany, pod dozor, vedení ap.: s. dítě vychovateli, škole, do péče vychovatele; s. se péči, ochraně, vedení někoho; svěřil mi své peníze, klíče od bytu; s. někomu majetek do správy; s. svůj život do rukou lékařů; stádo svěřené pastýři; ekon. svěřené prostředky základní a oběžné prostředky dlouhodobě propůjčené organizacím socialistického hospodářství 2. (komu co) dát na starost, na práci; uložit, pověřit 1 (koho čím): s. výchovu zkušenému učiteli; s. dozor, dohled nad žáky vedoucímu kroužku; byl mi svěřen těžký úkol; s. věc bezpečnostním orgánům; hlavní úloha byla svěřena mladé herečce, za věrné smýšlení ti svěřím vládu (Vanč.) 3. zast. a nář. poskytnout úvěr, půjčit: nemohl byste mi s. čtyři nebo pět rýnských? (Preis.); žádala u pekaře, aby jí svěřil ještě aspoň housku (Hál.); — svěřiti se (komu s čím; *čím; *o čem), svěřiti (komu co) dok. důvěrně říci, oznámit, vyjevit (něco neznámého, utajeného, utajovaného, důvěrného); s. se (komu) sdělit, vyjevit (něco takového o sobě): svěřil mi důvěrnou zprávu; s. někomu své tajemství; s. se se svou láskou, se svými starostmi matce; svěřím se vám návrhem; svěřila se mně svým původem (Svět.); o všem, co jí Viktorka pověděla, nesvěřila se nikomu (Něm.); – svěřte se mi a já vám poradím; když se mi svěříte, ulehčí se vám; přen. expr. s. své city papíru vypsat je