svědčiti ned. (3. mn. -í, rozk. -dč, -dčte, řidč. -dči, -dčete) 1. (~; proti komu; *na koho Preis.) vypovídat jako svědek před soudem n. úřadem, být svědkem (ve význ. 1, řidč. 2), vydávat svědectví (ve význ. 1): s. před soudem, s. ve prospěch, v neprospěch někoho; křivě, falešně s.; s. proti obžalovanému; řidč. s. při svatbě 2. (proti komu; pro koho) být předmětem, z kt. lze vyvozovat důkazy v něčí prospěch n. neprospěch, sloužit jako svědectví (ve význ. 3): všechno svědčí proti němu; mnoho okolností svědčilo pro něj; listinný materiál svědčil proti němu 3. poněk. kniž. (o čem, pro co; řidč. čemu; *co; *na co) být pramenem, dokladem něj. poznání, názoru, soudu vůbec; nasvědčovat (čemu), prozrazovat, ukazovat (co): důkaz svědčící o pravosti rukopisu; mozolné dlaně svědčily o těžké práci; verše svědčící o autorově lásce k vlasti dokládající ji; svědčí tomu vše (Zey.); to (že se blíží nepřítel) svědčily husté mraky požárů (Jir.); všecko svědčilo na zradu (Jir.); svědčila pro to i ta okolnost, že... 4. poněk. zast., kniž. podávat o něčem zprávu; tvrdit, dosvědčovat (co): svatý Kašpar měl, jak také Paprocký svědčí, v erbu devět zlatých hvězd (Jir.) 5. poněk. zast. (komu; nač) být určen, zvl. psán, adresován někomu; znít (na koho, co): dopis svědčil jí (Pujm.); jinému mé slovo svědčí (Hol.); – (účet) svědčí na tolik a tolik (Her.) 6. poněk. zast. přisvědčovat, přitakávat: kalif v souhlas hlavou svědčil (Vrchl.); když se to rozneslo po vsi, svědčily si kmotry klepny: "Vždyť jsme my tuto věděly" (Něm.) 7. (komu, čemu) být vhodný, prospěšný; prospívat 2: dětem svědčí horský vzduch jde k duhu; nedostatek pohybu mu nesvědčil; rostlinám svědčí vláha; neos. svědčí mu, je jako melounek dobře se daří, dobře vypadá 8. poněk. zast. (komu) přát 4: štěstí mu svědčí (Jir.); zdraví mu svědčilo (Tyl) 9. poněk. zast. (komu, čemu) náležet 3, příslušet 3, patřit I 2, hodit se II (pro koho, co): poslušnost svědčí mysli skromné (Vrchl.); (umělecké předměty) svědčily jen době jedné, Neronově (Ner.) 10. nář. slušet 1: švihácký šat mu pranic nesvědčil (Preis.); *svědčiti se ned. (sloven.) slušet se 3, patřit se: ani jíst, jak se svědčí, jí (pastorkyni) nedala (macecha) (Něm.) ○ předp. do-, na-, na- se, o-, o- se, od-, od- se, po-, pře-, pře- se, při-, u-, vy-, za- si; nás. svědčívati (o) bez předp.