svěděti, svěditi ned. (3. mn. -í, podst. -dění) působit zvláštní nepříjemně palčivý pocit nutící ke mnutí, škrábání; svrbět (hovor.): palčivé svědění kůže; svědící ekzém; svědí mě oko, svědí mě dlaň, dlaně, přen. mám chuť se prát, nabiji někomu, dostanu asi peníze; ♦ svědí (čast. svrbí) ho jazyk má chuť něco říci, rád by něco poznamenal; ať se drbe, koho svědí (pořek., Štech) ať se dovtípí ten, koho se to týká ○ předp. roz- se, za-; → nás. svědívati (o) bez předp.