svědectví, -í (†svědectvo, -a, Kos., H. Jireč.) s. 1. svědecká výpověď, svědčení (ve význ. 1) před soudem n. úřadem: nabídnout, odepřít, zříci se s.; věrohodné, křivé s. 2. věrohodné tvrzení, závažná výpověď někoho o něčem vůbec: vydávat s. o něčem; dovolávat se s.; s. starých kronikářů (Ner.) 3. doklad 2, 3, potvrzení (o čem), projev 1 (čeho): neklamné s. úpadku; s. mužského udatenství (Jir.); to je nejlepším s-m o blahobytu národa 4. řidč. účast při svatbě ve funkci svědka: už říkal Komárkovi za s. (Jir.); s-m jim (snoubencům) posloužili bohatí sousedé (Kožík) *5. přítomnost někoho při něčem: vyplakala se ze srdce, neostýchajíc se Norbertova s. (Krásn.)