svědomitý příd. 1. jednající podle svědomí, konající svou práci, povinnosti co možná nejlépe; pečlivý 1, řádný 2, spolehlivý, poctivý 1: s. pracovník, učitel, lékař, úředník, funkcionář, žák; s-á hospodyně; být s. ve službě 2. konaný, vykonaný co možná nejlépe; pečlivý 2, řádný 1, spolehlivý, poctivý 2: s-á práce; s-é plnění povinností důkladné; s-á příprava ke zkouškám; s-é zastávání úřadu; s-á úvaha *3. vůbec svědomí se týkající: učinila jsem sama sobě s-ou otázku: Může-li býti jinák (Tyl); → přísl. k 1, 2 svědomitě: s. pracovat, studovat, vyšetřit, připravit; → podst. svědomitost, -i ž.: s. v práci; vychovávat k s-i; konat povinnosti s největší s-í