svěrák, -u m. (6. mn. -cích) 1. nástroj na upevňování, přidržování předmětů, zprav. při jejich opracovávání: práce na s-u; pilovat tyč ve s-u; přen. vytrhl je (ruce) ze s-u Smolových dlaní (Řez.); tech. zařízení k upínání obrobků při obrábění: strojní, ruční, šroubový, otočný, montážní s.; přímoběžný s. 2. řidč. svěrací zařízení, pomůcka vůbec: k uchopení předmětů má potápěč s-y; spodek těla jsem měl ve s-u (Maj.) 3. mysl. řidč. svírák; → zdrob. svěráček v. t.