svěsiti dok. (3. mn. -í, rozk. -věs, trp. -šen) (co) 1. způsobit, že něco volně visí dolů, nechat sklesnout; spustit 1: pták svěsil křídla; pes svěsil ocas; jít se svěšenou hlavou skloněnou, schýlenou, přen. zamyšleně, zachmuřeně n. sklesle; ♦ s. křídla pozbýt odvahy 2. žel. s. vozy spojit je hákem; spřáhnout 2 *3. pověsit 1: na dub je (tělo) svěsili (Koll.) *4. sejmout, sundat (něco pověšeného): (myslivec) svěsil pušku (R. Svob.); s. obrázek (Boj.); — svěsiti se dok. sklesnout 1, spustit se 1: koutky úst se jí svěsily (Hol.); — ned. svěšovati, s. se; — rozl. od zvěsiti