světiti ned. (3. mn. -í, trp. -cen) 1. círk. (co) urč. obřadem, žehnáním ap. dodávat něčemu posvátnosti; posvěcovat I: s. kočičky, hromničky, vodu, křídu; všechny ty dárky dali si poutníci dotýkat a s. (Něm.); s. kostel vysvěcovat, zasvěcovat; s. prapor; ♦ účel světí prostředky ospravedlňuje 2. círk. (koho nač) církevním obřadem činit oprávněným a schopným ke kněžskému úřadu; vysvěcovat: s. na kněze 3. kniž. (koho, co) mít ve zvláštní úctě; uctívat, oslavovat: s. památku padlých hrdinů slavit; matčin obrázek světím jako vzácnou památku 4. poněk. zast. (co) prožívat (urč. den, svátek ap.) slavnostním ustáleným způsobem (odpočinkem, obřady, oslavou aj.): s. den sváteční; s. neděli; s. šábes (Olb.); svátek Václavův světil se pak s pílí (Vanč.); s. svatbu (Ner.) slavit; my světíme jen největší posty (Ner.) zachováváme; přen. s. černou hodinku (A. Mrš.) držet; ♦ s. modré pondělí, modrý pondělek 5. ob. expr. (co) šetřit, uchovávat: snad ty bonbóny nebudeš s.!; světím to (večeři) na kamnech už od šesti hodin (Baar) *6. (co komu) věnovat, zasvěcovat: matičkám vašim ze srdce zpěvák písně ty světí (Slád.) ○ předp. do-, na-, o-, od-, po-, pro-, pře-, u-, vy-, za-, zne-; → nás. světívati, světívávati (o) bez předp.