světoběžník, -a m. (6. mn. -cích) (světoběžnice, -e ž.) člověk toulající se světem; expr. kdo často cestuje (po světě) vůbec: potulný, dobrodružný s., starý, zkušený s. cestovatel; lecjaké s-ce poběhlice, tulačky; světoběžnický příd.: s. život; s-é touhy (J. Čap.); světoběžnictví, -í s.: romantické s.; s. herců, artistů; světoběžný příd. toulající se světem: s-í kramáři potulní; přen. s-á kultura (Z. Nej.) neopírající se o národní tradici, kosmopolitní; → podst. *světoběžnost, -i ž. (Pech.)