svah, -u m. (6. mn. -zích) 1. část terénu svažující se, sklánějící se do údolí n. do roviny; stráň, úbočí: hřebeny a svahy hor; vystoupit po srázných svazích srázech; křovinatý s. Vítkova (Olb.) 2. řidč. svažování, sklonění, spád 1, sklon 1: půda (sálu) má silný s. k jevišti (Ner.); táhlý s. ulice (John) *3. vztah: (být) bez svahů k minulosti (Hostovský); → zdrob. k 1 *svážek, -žku m. (Glaz.)