svatokrádež, -e ž. náb. čin, kterým se zneuctívá, co je zasvěceno bohu; přen. kniž. vůbec zneuctění, urážka něčeho posvátného, vznešeného: dopouštět se s-e; páchat s.; svatokrádežný (*-krádný Zey., Vrchl.) příd. kniž.: s. čin; s-á ruka; → přísl. svatokrádežně: s. ničit kostely; s. vztáhnout na něco ruku; → podst. svatokrádežnost, -i ž. (*-krádežnictví, -í s., Lid. nov.): s. fašismu; *svatokrádežník, -a m. (6. mn. -cích) svatokrádce (Čap.-Ch.)