svatokupčiti ned. (3. mn. -í) zast. kniž. (čím; ~) provozovat svatokupectví: s. odpustky (Tomek); řidč. přen. expr. s. uměním (Smetana, čsp.) čachrovat; svatokupec, -pce m. zast. kniž. kdo provozuje svatokupectví (Vrchl., Suš. aj.); svatokupecký příd.: s-é žoldy (Jir.); → přísl. svatokupecky: s. obsazené prebendy; svatokupectví, -í s. círk. koupě, prodej n. propůjčování duchovních hodností a hodnot za peníze; simonie