svoliti dok. (3. mn. -í) (komu k čemu; †čemu; †nač Nov.; †več; †co) dát souhlas, povolení, připustit něco; přivolit 1, povolit 2 (co), souhlasit 1 (s čím): s. dceři k sňatku; s. k prodeji domu, pozemku; s. k odjezdu; zast. myslil, že jeho plánům jednou svolí (Svět.); rodiče v prodej statku nesvolili (Pitt.); po dobrém nesvolí (Zikmund) ani čtyři články pražské (Jir.); — †svoliti se dok. 1. (k čemu) uvolit se: kdo se dobrovolně k čemu svolí (Čel.) 2. shodnout se 1, sjednotit se: kteříž se spolu svolili, aby... (Klác.); — ned. svolovati, s. se