svrab, -u m. (6. j. -u) 1. med., zvěr. nakažlivá kožní choroba spojená se silným svěděním, vyvolávaná růz. druhy zákožky; prašivina: mít s.; tělo pokryté svrabem; města se roztáhla jako s. po venkovské půdě (Kult. pol.) 2. řidč. hovor. expr. tísnivé poměry, svízelná situace, srab, -u: šest let ve svrabu (na vojně) bylo nad hlavu (Řez.); to už byli (Němci na konci války) ve svrabu (Bran.); často ve spoj. s. a neštovice: tady byl vždycky s. a neštovice (Mor.); — svrab, -a m. hovor. expr. srab, -a (Lid. nov.)