svrchu přísl. a předl. I. přísl. 1. poněk. zast. na povrchu něčeho; nahoře 1, navrchu I 1 (op. dole 1): má ránu s. na ruce (Jir.); kůže její (velryby) je s. hladká (Haš.) 2. shora dolů: nejč. ve spoj. dívat se, hledět s. (na koho, co), zprav. přen. pohrdavě; podceňovat ho (to): díval se na své kolegy, na jejich práci s. 3. ve spoj. mít s. (na koho) být proti němu zaujat; být rozhněván, rozzloben, mít zlost: měl na něj už dávno s. 4. poněk. zast. kniž. (v knize, v článku, v úředním přípise ap.) na hoře 2, shora 3, výše, dříve 1: jak bylo s. řečeno...; s. řečený obrázek (Jir.); s. jmenovaní účastníci II. předl. s 2. p. zř. vyjadřuje místo, umístění na povrchu něčeho, nahoře, navrchu: odvalil kámen s. studnice (Olb.)