syčeti ned. (3. mn. -í) 1. (o někt. živočiších, o prudce se vypařující tekutině, o páře unikající úzkým otvorem ap.) vydávat zvuk znějící jako ss: zmije syčí; husa zlostně syčela; na plotně syčí voda; omastek se připaloval a syčel; pára uniká ventilem s pronikavým syčením; plamen plynového ohřívače syčel 2. (o člověku) vydávat zvuk ss jako projev nelibosti; zlostně mluvit, šeptat (takže s silně vyniká): obecenstvo v divadle počalo s.; – syčel mu zlostně do ucha 3. řidč. zast. ob. chodit žebrotou, žebrat, prosit 2 (nář.): fechtoval kdysi Moravou a syčel o knedlíky (Haš.) ○ předp. na-, na- se, roz- se, u-, vy-, za-; → nás. syčívati (o) bez předp.