sykati ned. 1. vydávat nesouvislý, opětovaný syčivý zvuk, ozývat se nesouvislými syčivými zvuky: s. bolestí, zimou; děvčata sykala smíchem (Šrám.); syká ostrý svist blýskajících kos (A. Mrš.); přen. nadávky sykaly z mnohých sevřených rtů (Sova) sykavě vycházely 2. řidč. (co) mluvit, říkat s nesouvislými, syčivými zvuky: "kruci," syká Pepek (K. Čap.); sykala mezi zuby písničku (Neff) ○ předp. za-; → nás. sykávati ○ předp. po-, u-; — dok. syknouti