synekdocha, -y ž. (z řec.) liter., jaz. druh metonymie, při kt. je celek pojmenován označením části, souhrn označením pro jednotlivce, neurčitý počet určitým n. obráceně (např. otcovská střecha místo rodný dům); synekdochický příd.: s-é obrazy; → přísl. synekdochicky; → podst. synekdochičnost, -i ž.