sytý příd. 1. jídlem uspokojený, nemající hlad, úplně najedený; nasycený (op. hladový 1): s. člověk; s. žaludek; s-é stádo (Něm.) napasené; přen. s-á, škodolibá spokojenost (M. Krat.); ♦ s. hladovému (lačnému) nevěří (pořek.) 2. (*sytný Zey.) (o jídle) vydatný, sytící 2, výživný: s. pokrm; s. oběd; s-á strava; přen. kraj voní s-ou úrodou (Herb.) 3. působící svou plností, obsažný: s-á barva, modř; s. zvuk, hlas plný; s-á vůně borovic (Merh.); poněk. expr. s-é líčení hutné 4. kniž. (čím) hojně, zcela naplněný, prosycený (ve význ. 1): parami s. vzduch (Vrba); přen. příběh s. hlubokými a bohatými náladami (Svob.); fyz. s-á pára nasycená 5. být syt (čeho; *čím) kniž. mít něčeho dost, být na něco rozmrzelý, být přesycen něčím, nabažen něčeho: jsem syt vašich drzostí; být syt nuzného života; syt žitím (Mach.); → přísl. k 1, 2. 3 sytě: s. poobědvat; – s. upravené jídlo; – s. zelený trávník; žít plně a s. (K. Čap.); → podst. sytost v. t.