tábořiti ned. (3. mn. -í) přechodně pobývat pod širým nebem n. pod stany ap.: t. v lesích; pionýři tábořili na Šumavě; vojsko tábořilo v lukách leželo (ve význ. 5); expr. principál tábořící se svým cirkusem na návsi (John) ○ předp. u- se; → nás. tábořívati