tápati ned. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej, přech. přít. -aje) (z něm.) 1. (řidč. a zast. též tapati) (kde; kam; kudy; ~) (často potmě) nejistě kolem sebe hmatat, (po paměti, po hmatu) se pohybovat, jít: t. ve tmě po sirkách; t. rukou po holi; t. chodbou, závějemi; slepec tápal na všechny strany; šly do schodů tapajíce (Jir.); přen. t. v nejistotě, v nejistotách nevědět nic určitého 2. (~; v čem) být v nejistotě vůbec; bloudit 3: dlouho, bezvýsledně tápal, než našel východisko; t. v základních otázkách ○ předp. do-, do- se, pro-, pro- se, roz- se, v-, vy-, za-; → nás. tápávati (o) bez předp.