tázati se ned. (1. j. -žu, -ži, rozk. taž, přech. přít. -aje) poněk. kniž. (koho, 2. p., nač, řidč. na koho, po čem, řidč. kom; ~; řidč. co; †oč; †o koho Jg.; †zač Svět.) 1. něj. projevem (otázkou) se snažit od někoho něco dozvědět, zjistit, získat informaci, vědomosti o něčem, někom; ptát se 1, dotazovat se: t. se odborníků (na radu); na děti se t. (Jir.) vyptávat se; t. se po příčině (Pfleg.); netaž se po mém rodě (Zey.); t. se velmi nesměle; t. se pohledem; (nevěděl jsem,) co se tážu (Zey.); t. se o radu (Herb.); všichni tázaní jimž byly položeny otázky, dotázaní; není vždy příjemné být tázán dostat otázku; zast. být tázán právem útrpným (Jir.) být vyslýchán s mučením, být mučen 2. poněk. zast. (po kom) dotazováním hledat někoho, shánět se po někom; ptát se 2: bude-li se někdo po nás t., zapři nás (Mácha) ○ předp. do- se, o-, o- se, po- se, s- se, vy- se; → nás. tázávati se