tížiti ned. (3. mn. -í, rozk. tiž, tíži) (koho, řidč. co; *komu Heyd.) 1. působit někomu pocit tíhy (ve význ. 1); činit těžkým: puška ho tížila; okovy zajatce tížily; tížily (brambory) mou torbu (Mach.); šat její zlatem tížil (Něm.) byl těžký; přen. spánek zatížil víčka 2. (koho, 4. p., *na kom) působit někomu něj. tíseň, starost, postihovat závazkem, povinností ap.: osamělost už ji tak netížila; starosti, dluhy ho tížily sužovaly, skličovaly; vina ji tížila; svědomí ho tížilo; vše, co ji tížilo, mu řekla; tížil ji slib mlčení; stesk tížil na dítěti (Podl.) doléhal, padal na ně *3. (co) pod tíhou sklánět: t. hlavu (Mah.); — tížiti se ned. 1. též tížiti řidč. stávat se těžším; těžknout: hlava se mu tíží; hořem kroky její tíží (Erb.) 2. též netížit si (s inf.; ~; čeho) zast. a nář. nepovažovat za obtíž: netížilo se mu jít čtyři hodiny pěšky (Salich.) nebylo mu zatěžko; netížil si, šel (Jahn); netížit si práce (Lit. l.); — *tížiti si ned. (na koho) stěžovat si (Klác.) ○ předp. ob-, od-, pro- se, pře-, pře- se, při-, při- se, u-, vy-, z-, za-; → nás. k 1 tížívati