tóga, -y ž. (j. 3., 6. -ze) (z lat.) 1. starořímský dlouhý řasnatý svrchní mužský šat: t. senátora; být zahalen v tógu; přen. vystupovat v tóze pokrokovosti (Z. Nej.) 2. řidč. zast. dlouhý svrchní šat vůbec; háv: šatili se (studenti) podle svého povolání v tógu či sukni dlouhou (Wint.); — tógový příd.