tónina, -y ž. (z it. driv. řec.) 1. hud. příslušnost tónů hudební skladby k urč. stupnici; řidč. stupnice: skladba v t-ě D dur, d moll; – řidč. durová t. 2. kniž. odstín, zabarvení řeči; ráz, charakter něj. jevu vůbec, tón 2, 3: muž mnoha tónin (Olb.); odpovědět ve stejné t-ě; přeladit se do jiné t-y změnit způsob rozhovoru; – změnit barvu do jiné t-y; — tóninový příd.: t-é uspořádání; t. kolorit; hud. t. skok spojení z růz. tónů bez postupného harmonického přechodu; → přísl. tóninově: t. kontrastovat