týti ned. (1. j. tyji, rozk. tyj, min. tyl, podst. tytí) 1. poněk. zast. dobře tělesně prospívat; tloustnout: budu t., pivo píti, panské míti živobytí (Hol.); čím častěji se prase myje, tím líp tyje (Ner.) 2. (z čeho, koho) těžit 4, kořistit 2 (pro svůj osobní prospěch): t. z práce druhých, z lidské hlouposti, z minulosti; přechovávačky nevěstek, které z holek žily a tyly (Včel.) ○ předp. na- se, o-, vy-, z-