těžkooděný příd. řidč. opatřený těžkou výzbrojí: t-í bojovníci (Šus.); těžkooděnec, -nce m. (v starověku) bojovník v plné zbroji: jízdní t-i (Šus.); přen. expr. policejní t. (Hoffm.); *těžkooděnecký příd. (Konr.)