tělesný (†tělesní) příd. 1. týkající se těla (ve význ. 1); fyzický (op. duševní 1, duchovní 1): t-é rozměry; t-á konstrukce; t-á váha, teplota; t-í krása (Ner.); t-á schránka, t-é pozůstatky (zesnulého) mrtvé tělo; t. pohyb; t-á námaha; t-á hygiena; t-á síla; t-á sešlost; t-á vada; být v dobré t-é kondici; t-é tresty; t-é násilí; t. útlak selského lidu (Olb.) nevolnictví; vykonat t-ou potřebu jít na stranu; zř. t-á matka (Hol.) vlastní; prudký útok t-ého strachu (Drda) působícího fyziologicky; náš t. rozum ničeho nevidí (Jir.) lidský; zast. t. blahobyt (Herb.) hmotný; t. zisk (Havl.); těl., škol. t-á výchova tělovýchova; v názvu institucí: Československý svaz t-é výchovy (zkr. ČSTV); fakulta (dř. institut) t-é výchovy a sportu; med. léčebná t-á výchova 2. pohlavní 2: t-á láska; t. styk; t., t-í (Lum.) chtíč; t-á žádost chtíč 3. (zvl. za feudalismu) určený k osobní péči, obsluze, ochraně ap.; osobní 3: t. lékař císaře Rudolfa; t-á, t-í (Ner.) stráž; t-á garda; t. myslivec (vévodkynin) (Jir.) 4. týkající se tělesa (ve význ. 1); prostorový, plastický 2: symetrie plošná a t-á (Z. Nej.); — zpodst. *tělesno, -a s. kniž. tělesná schránka, tělesný život (op. duševno, psychično): hříšná o t. péče (Jariš); → přísl. k 1, 2 tělesně: t. slabý, zdatný člověk; sportovec připravený na závody t. i duševně fyzicky; ob. být t. poznamenán mít tělesnou vadu; – t. obcovat souložit; → podst. tělesnost v. t.