těsniti ned. (3. mn. -í) 1. řidč. (co) vyplňovat mezery, spáry mezi něčím n. v něčem tak, aby nic nemohlo vnikat n. unikat (zprav. zvuk, světlo, teplo, kapalina, plyn ap.); utěsňovat: t. okna, dveře, kohoutky; t. skuliny pro zatemnění ucpávat; tech. těsnění ložisek 2. těsně přiléhat (ve význ. 2): protiplynová maska dobře těsní; ventily netěsnily nedoléhaly; závěr přestal t. 3. poněk. zast. (koho, 4. p.) svírat, stahovat, obepínat: šaty ho těsnily (Sab.) tísnily; (provazy) jak hadi tělo těsnily (Durdík) poutaly; přen. (vedro) těsnilo a tížilo vše (Ner.); — těsniti se ned. poněk. zast. tlačit se, tísnit se: t. se do kouta (Zey.); malé město těsní se za valem žulovým (Zey.); přen. nápisy se těsní kolem (Heyd.) ○ předp. při-, s-, u-, v-, vy-, za-