tříštiti ned. (3. mn. -í, rozk. třišť, tříšti) 1. prudkými údery, nárazy rozbíjet (na tříšť); roztřišťovat: dělová koule tříštila i nejpevnější zdi drtila; blesk tříští stromy; tříštění skla 2. zbavovat celistvosti, jednotnosti, činit nejednotným, rozštěpeným: t. odborové hnutí; t. energii, síly; t. pozornost rozptylovat; t. majetek dělit, štěpit; — tříštiti se ned. 1. (o co) (prudkými nárazy) se rozpadat, lámat (na tříšť); roztřišťovat se: vlny se tříštily o skálu; sklo se tříští 2. zbavovat se celistvosti, jednotnosti: hovor se začal t. drobit se ○ předp. roz-; → nás. tříštívati, tříštívati se (o) bez předp.