tříbiti ned. (3. mn. -í, rozk. třib) (co) 1. zbavovat chyb, kazů, uvádět do dokonalejšího stavu; zlepšovat, pěstovat 3, pěstit 3, zušlechťovat, zdokonalovat: t. sloh; t. si úsudek, názory; t. paměť bystřit; tříbení ducha, duševních vlastností; tříbit vkus zjemňovat; zkušenostmi se tříbí charakter 2. poněk. zast. a kniž. zbavovat nepotřebných n. nežádoucích částí, předmětů; čistit 1: t. zrno (Hol.); tříbí si (pták) peří (Vrchl.); rozmachovali se (siláci) širočinou a tříbili les (Pujm.) mýtili; kožel. tříbení čištění vlasu kožišin; — tříbiti se ned. zbavovat se chyb, kazů, přecházet do dokonalejšího stavu; zušlechťovat se, zdokonalovat se: myšlenka se tříbila a prohlubovala ○ předp. pro-, pro- se, pře-, u-, vy- se