třída I, -y ž. 1. (též †střída Havl.) (v struktuře společnosti) skupina lidí s týmž vztahem k výrobním prostředkům; (v širším smyslu) společenská vrstva vůbec: společenské třídy; antagonismus tříd; vládnoucí, privilegovaná, utlačovaná t.; t. otroků a otrokářů, nevolníků a feudálů; buržoazní t.; vítězství dělnické třídy v socialistické revoluci; zánik tříd za komunismu; – majetné, nemajetné, vyšší, nižší třídy (společnosti); občanstvo (starého Říma) bylo rozděleno na pět tříd podle velikosti pozemkového majetku (Dobiáš); povýšit do panské třídy (Malíř.) 2. skupina osob, věcí, jevů se společnými znaky, vzniklá shromážděním podle urč. kritéria; kategorie, druh: rozložit, roztřídit všechny jevy do několika tříd; různé věkové třídy; log. soubor jednotlivin majících v urč. dané souvislosti společnou vlastnost: prvek třídy; prázdná, neprázdná t.; univerzální t.; bot., zool. systematická skupina zahrnující vývojově příbuzné řády: t. jednoděložných; t. ptáků; t. savců; voj. (dř.) odvodní t. pořadí odvodu urč. ročníku; veř. spr. (dř.) volební třídy skupiny voličů podle majetkových poměrů; (dř.) (I. — IV.) t. České akademie věd a umění skupina vědeckých n. uměleckých oborů; (v loterii dř.) skupina o urč. počtu výher v růz. hodnotě; jaz. slovesné třídy skupiny slovesných vzorů; mat. skupina prvků v kombinaci n. variaci utvořených z n prvků: kombinace, variace 2. třídy 3. (též †střída Tyl aj.) vyučovací stupeň s urč. programem na (základních a středních) školách, zprav. jeden postupný ročník; skupina žáků tohoto postupného ročníku: žák páté třídy; postup do vyšších tříd; – třetí třídy jedou na výlet; (na školách uměleckého směru) skupina žáků téhož učitele n. studující urč. předmět: t. kompozice 4. vyučovací místnost ve škole (základní n. střední): slavnostně vyzdobená t.; t. II. A 5. stupeň, kategorie, zařazení osob, věcí, jevů podle jejich významu, hodnoty, jakosti: mzdová, platová t.; hodnostní t. (dř.); výkonnostní třídy (sportovců); vagón, kupé první, druhé třídy řádu (rozlišeného od ostatních vybavením ap.); vyznamenání (např. Řád bílého lva) první, druhé třídy; zbož. jakostní t.; horn. velikostní t. (uhlí, koksu) 6. stupeň úrovně, úroveň dosažená výcvikem, zvl. sportovním ap.: vysoká t. naší letecké akrobacie; houslista světové třídy; ♦ hovor. expr. dnešní zápas, to byla t. měl mimořádně dobrou úroveň; ten člověk je t. (sama pro sebe) nemá srovnání, je vynikající; publ. zvítězit rozdílem (celé) třídy přesvědčivě †7. známka na školním vysvědčení: mít samé výborné třídy (Nov.); → zdrob. třídička, -y ž.